Můj strašný den

Ano, všichni to známe…Den blbec. Ten můj poslední se stal právě v úterý…
Všechno to začalo už probuzením a zjištěním, že můj bratr opět zaspal a vykašlal se tak na celou školu. Už jeho přítomnost ve mně vyvolává negativní smýšlení.
Nicméně to vypadalo dobře, v rámci možností jsem stíhala…Až do osudné chvíle… Zdržela jsem se vyhledáváním obrázku na rozbor kresby takovým způsobem, že když jsem vyšla z domu, právě přijížděl vlak, kterým jsem měla odjet..
S dobíháním a naskakováním do rozjíždějícího vlaku mám už nějaké zkušenosti, ale náledí a obrovské desky, které jsem táhla sebou mě zdržovaly a vlak se mi před nosem rozjel, což byl naprostý průser. Na 2 hodiny jsem měla být v městě O. Moje spása však přišla hned vzápětí. Jeden pán mě vzal do Hulína na nádraží, jestli nepojede nějaký rychlík. S mým štěstím jel až za hodinu osobák.
Obvolávání známých také neneslo ovoce, proto jsem se rozhodla pro poslední šanci-stopování. Prošla jsem celý Hulín až na odbočku na Přerov. Samozřejmě jsem musela čekat v naprosté beznaději asi čtvrt hodiny, než mě zachránil jeden kamión. Řidič byl celkem fajn týpek, ale ani to nás nezachránilo. Až jsem začala děkovat bohu, že i přesto, že jsme jeli hrozně pomalu, tak jsem jakž takž stíhala, zastavili nás policajti. No nedrželi nás tam asi 20 minut??? Myslela jsem, že uvidím všechny svaté…Další bomba přišla hned v zápětí. Kamioňák jel pouze na začátek města O. Spakovala jsem si věci a chystám se, že vylezu, když mi podjede noha a letím metr vzduchem, abych se natáhla vedle obrovského kola. Málem jsem si zlomila nohu. To bylo prosím za 5 minut 2…
V duchu jsem šílela. Na první zastávku autobusu půl km daleko jsem skoro utíkala (abych rozhýbala tu nohu).Vzhledem k frekvenci autobusů jsem měla štěstí, protože mi hned jeden jel, svezla jsem se tak na vlakové nádraží a šalinou na náměstí. Přijela jsem samozřejmě 14:20, naprosto ztrhaná a ráda, že i tak mě paní vzala.
A kdyby vás zajímala pointa tohoto příběhu, tak veřejně slibuji, že začnu chodit včas na vlak…