Jancllova skutečnost ze dne 16.2. 2006

Dnes to trošku obrátím a nejprve popíšu svůj povedený den. Bude pak jistě zajímavé (spíš ne) sledovat, jaké sladké sny se po takovém krásně prožitém dnu mohou zdát.

Probudil jsem se za podivného hluku v mojem pokoji. Podívám se, co se děje a vidím, že otec si z mojeho vlastního pokoje udělal jakousi kancelář či sklad (či co?), kde provozuje svoji trapnou živnost se servisem počítačů.

To mě dost nasralo, tak si říkám, že si spravím chuť snídaní. No a co je na místě, kde obvykle bývá pečivo? Hovno (respektive nic, nemyslete si, že bychom byli nějaká fekální rodina, to zas ne)! Jdu tedy nakoupit (je mi ještě nařízeno, abych se štrachal přes celé město pro krmivo zasraným rybkám). Vrátím se, udělám si jídlo a jdu se učit. Unikám ze svého oblíbeného pokojíčku s notebookem v ruce do obyváku. Samozřejmě mi nic nejde, vše končí fiaskem — prostě jsem se hovno naučil.

Zajímavé, že už je prakticky konec dne, to nám to pěkně utíká. Některých detailů (samozřejmě taky pěkně debilních) vás radši ušetřím. Vrchol přichází večer, kdy coby závislák na čištění uší, si čistím ... překvapivě uši. Přitom si oblékám vrch pyžama (ano ohromně chytré). Aniž si uvědomuji, že v pravém uchu mám vatovou tyčku, prudkým pohybem natahuju pyžamo a lup — brutálně si zarážím tyčku do ouška. Klesám do kolen se zoufalým leč tichým „Ach“...

Tak si teď říkám, že bych si pustil oblíbené díly seriálu Futurama. A hle — dévedéčko nelze přečíst. Doufám, že alespoň tento příspěvek půjde uložit a publikovat, protože já už fakt nevím: Všetko je na kokot :'-(...