Moje sny

Ve svých snech jsem famózní zpěvák a skvělý Lispař. Jsou to sny mé a osobní. Vstávám pak v 12:59. Jsem šílený, jsem maniak. A závislý!

nebezpečná babka

tak včera se mi zdál naprosto mazácký sen. zdálo se mi, že jsme na nějaké louce a vedle mě stála nějaká moje kámoška a asi metr od nás byla stará babka a nějací 3 borci. nevím přesně, kdo to byl, ale znala jsem je. každopádně mě a tu mou kamarádku ohražovala ta babka bouchačkou...!!! úplně nám vyhrožovala, ať ji nesereme, že vystřelí. a já jsem na ni začala pořvávat, ať to položí, že stejně nevystřelí a zkoušela jsem jí ji vykopnout. jenže jsem stála moc daleko a ti tři blboni mi nepomohli. babka vystřelila... a my jsme zdrhli.
ještě si pamatuju, jak ta střela prosvištěla okolo. drsné, fakt...
a pointa: nesmím se navážet do důchodců... jsou nebezpeční

znovuzrození

dnešní ráno mě utvrdilo, že je čas vzkřísit tento blog z mrtvých. zdálo se mi totiž toto: křeček, který mi umřel před rokem a půl obživl.
byla to opět ona - kelinka. miloučká a heboučká,... a vůbec nebyla studená. a ještě si pamatuju, že u ní v akvárku byl nějaký malý křečíček. já teda nevím, jak vypadají malí křečci, ale nějak tak si je představuju..a že jsme měli strach, že kelina křečíkovi ublíží..
a část číslo 2... náš nejvíc kravský debil ze školy měl přednášku u nás v baráku. ale já jsem se tam nemohla dostat, protože jsme museli jet na kole na loď, kde byl i jancll s nějakou skupinkou kluků. a seňor j. pozoroval neustále jednoho z nich, až se ten dotyčný začal šťourat v nose a on řekl: "vidíte, jak žere ty šušně?"
no, ještě tam byla jedna část o stopování, ale ta už není tak podstatná.
ale: proč se mi o tom zdálo...? nevím... křečka nechápu, asi to bude nějaké znamení.
a šušeň je nějaká podvědomá reakce na jednu z jancllových historek... takže asi tak.

Ahoj

Chci si jenom něco vyzkoušet, můžu? Díky...

Dobré, funguje to.

Zapletalová — nenávist

Před zkouškou jsem se uložil do postele a zdálo se mi tokaj toto:

Jsem na privátě a chodím po pokoji, když najednou slyším, že na chodbě něco šustí. Mám zato, že je tam někdo od nás, tak s hlasitým „ahoj“ vyrážím dveře a najednou vidím Zapletalovou. Svůj výkřik v rychlosti měním na „Dobrý den“ a zavírám dveře. Ležím v posteli, když tu se náhle otevřou dveře, v nich stojí ona a říká něco ve smyslu: „Co tady proboha řvete?“ Ale není to Zapletalová taková, jakou ji známe. Je to čarodejnice s dlouhými bílými vlasy a červenýma očima! Je tak hnusná, že mě pohled na ni hrozně děsí, ale absolutně a já jakoby umírám a zpocený se probouzím.


Fakt hnusný pocit, kdyby jste ji viděli... Byla to taková medůza, kdy jeden pohled dokáže usmrtit. Blair Witch hadra. Jo a Leno, jaktože se's utírala do mojeho ručníku?

Láska versus nenávist...

Takže jelikož a protože už se mi tak měsíc nezdál žádný publikovatelný sen a pokud už publikovatelný byl, tak jsem ho zapomněla, rozhodla jsem se, že napíšu alespoň mé dva naprosto rozdílné zážitky z tohoto víkendu.
Takže, stejně jako předchozí víkend jsem byla v práci, na tom ani není nic moc divného. Horší je to, že náš šéf je magor. V pátek jsme otevřeli diskotéku a bylo vidět, že už má krapet popito, ale vypadalo to, že má dobrou náladu. Pak se spakoval a prý jel do Uherského Hradiště. Zbytek večera jsme o něm nevěděly a ani nám to nějak nevadilo. Když v 5 hodin přestala hrát hudba, zdálo se mi, že slyším ze zadu nějaké zvuky. Holky ale tvrdily, že u dveří po sobě štěkaly nějaké holky. Nicméně nadávky šly slyšet stále,... Napadlo mě, jestli se nevrátil Milan (šéf) a jestli se mu třeba nesekl klíč. Vzala jsem naše klíče od baru a šla se podívat s vyhazovačem dolů. Zjistili jsme, že Milan se opravdu vrátil, ale nezasekl se mu klíč, ale výtah. Zkoušeli jsme všechno, vyhodit pojistky, vytáhnout ho pomocí bezpečnostního kola, ale moc to nepomáhalo. Protože evidentně zůstal vyset mezi skladem a diskotékou, což jsou prostory restaurace, volali jsme uklizečce, jestli by mohla přijít dřív, abychom se za ním mohli dostat. On nám to moc neulehčoval. Tituloval nás celým svým repertoárem nadávek. A že je bohatý. Není nic horšího než ožralý a paranoický klaustrofobik zamčený ve výtahu. Na hovno tam lezl. No, naštěstí ta uklizečka přišla relativně brzo. Akorát, že to my jsme se ho báli pustit. Byl v takovém stádiu, že by nejradši dal všem po tlamě. Vyčetl nám, že jsme K****, protože jsme ho tam držely schválně. Vyloženě mě tím nasral. já jsem měla svědomí čisté. Lítala jsem mu kolem zadku celou tu hodinu, co tam byl zavřený. Nicméně z jeho strany to byla naprostá nenávist. Prskala z něj stejně jako ty sliny, když po nás řval. Opravdu "příjemné" zakončení směny.
Do druhého dne jsem spala 4 hodiny, což za dané situace byl úspěch. Milan se nám přišel ještě před sobotní směnou omluvit, že to přehnal, ale to mi na energie moc nepřidalo. V 10 mě chytlo spaní a v 11 začaly bolet nohy. A aby toho nebylo málo, tak tam přišel jeden můj "nápadník", kterému jsem se už po x-té snažila vysvětlit, že s ním na kafe opravdu nepůjdu. Tento člověk je totiž naprosto neodbytný... Neustále si mě volal a říkal mi, jak se do mě zamiloval na první pohled a že jsem nejkrásnější ženská a pod... Na jednu stranu to člověka potěší, protože mě nikdy nenapadlo, že bych mohla být krásná, ale když to slyšíte od člověka, od kterého to slyšet nechcete, viditelně se snažíte vycouvat z té situace, ale on do vás furt něco hustí. Nakonec vás doslova donutí jít tančit na písničku You´re beautiful, myslí si, jakou vám nedělá radost a vy přitom trpíte jako pes.
Když se nad tím zamyslím, tak to byl jeden horší zážitek než druhý... Já přitom ani o jeden z nich nestála... život je někdy opravdu zvláštní...

Běh a skok

Není tu žádný sen, tak sem hodím básničku:

Třoška
ne-
troška-
ří.

Jancllův sen z noci 4.3.

Záměrně píšu 4.3. a ne 3.3./4.3., protože chodím spát po půlnoci. Zdál se mi sen věru prazvláštní, posuďte sami:

Měli jsme počítačovou geometrii a Kobza (vyučující, narozen 1940) se rozhodl, že to trochu odlehčí. Začal vykládat jakési hrozně vtipné historky o květinách, uplně jsem se řezal a říkal si, že Kobza je fakt master. Střih, jsem doma. Otevírám skříň a v ní je Kobzův bílý plášť. Rozhodnu se, že mu velmi rychle prohrabu kapsy. Nacházím jeho hodinky a hlavně — a to mi vyráží dech — injekční stříkačku! Najednou se někdo vedle mě směje, já se nesmírně lekám, otáčím se a tam zhulený ... Kobza! Pak se do toho začla motat máti, celé se to ještě víc znesrozumitelnělo a já jsem se radši probudil.

Analýza:
Kobza je feťák. Možná...

Mejlův sen z noci 3.3./4.3.

Dnešní sen byl obzvláště vypečený. Zdálo se mi, že hraju fotbal za Spartu - a byl jsem fakt výborný. Stejně dobře hrál i můj spoluhráč Martin Frýdek (!!!), který si jednou vzal balon u naší branky a prokličkoval až ke gólu. Po zápase jsem začal chodit po hřišti a sbíral jsem mince, co ležely na trávě. Většinou to byly staré marky, takže mi byly k hovnu. Ale našel jsem i pět českých korun. Pak jsme si podávali ruky se soupeřem - a mezi nima byl i někdo z televize HBO. To nechápu. Následně někdo začal zpívat píseň od Einstürzende Neubauten a já jsem se přidal.

Střih. Jdu po ulici Slovenská směrem ke gymplu. V ruce žmoulám papírek, který po chvíli odhodím do kontejneru. Za mnou se ozve policejní siréna. Já začínám panikařit a utíkám přes plot do zahrady mateřské školky. Tam leží na lavičkách 3 mobilní telefony a já přemýšlím, kolik za ně asi dostanu peněz. Pak se přede mnou objeví nějaká ženská. Zamžourám...a je to Peťa. Reálná - vedle mě v posteli.

Analýza
Potřeba financí dohnala mou mysl k těmto snům. I když tak špatně na tom ještě nejsem, abych musel krást mobily...